Novinky v mém šatníku

Konečně jsem se dostala k tomu, abych nafotila novinky v mém šatníku a při tom jsem dopředu nafotila i pár věcí do dalších článků.(jak mi dopadlo barvení modrou barvou a jak si vylepšit oblečení  s knoflíky)

Opět je konec soboty a neděle a začíná náročný týden, takže doufám, že jste si víkend užili a načerpali sílu do dalšího týdne. Já jsem se během víkendu musela dost učit, protože mě čekají samé testy a testy........Ale i tak jsem stihla nafotit nějaké další fotky, ale ty nechám na jindy.:))

První tu mám roztomiloučkou mikinu a k ní černé legíny.:))

Legíny jsou z Tally a to i ty červené s černým vzorem a modré džíny, které jsou až na dalších fotkách.:)

Máte nakupování jako zábavu, nebo jen, když je to nutné? 

Jaké obchody patří mezi vaše nejoblíbenější? 

A jaký je váš styl oblečení?

Příští článek mám naplánovaný na středu a bude to Recept č.3, tak se před ním dobře najezte, abyste nedostali hlad.;))

Vyrobené náušničky :)

Tenhle týden je pro mě hodně náročný, ve škole mám pořád samé testy, málo času a jsem dost unavená, proto jsem také nestihla nafotit novinky, které mi přibyly v šatníku.Chtěla jsem je nafotit na sobě a ne jen pověšené......a jak už jsem psala, tak nemám moc času, ale fotky budou, doufám, že se mi je podaří o víkendu nafotit a v neděli bych článek zveřejnila.:))

Doma čas od času si vyrobím nějaké náušnice, někdy pro sebe, ale často, jako dárky pro mé blízké.:)
Mám tu tři páry na ukázku, tak napište, jak se vám líbí a jaké náušnice máte nejraději.
Také rádi tvoříte? Já ve volném čase skoro pořád něco tvořím,,,,,,:)) A to jak s korálky, látkou, štětcem či pastelkami, prostě vším možným.......:))))

Vylepšené věci v pokojíku :))

Nějaká barva mi zbyla z malování a tak jsem neváhala a hned si s ní začala zdobit věcičky, aby mi krásně ladily.:)) Nejprve jsem začala zeleným rámečkem. Dvě strany jsem natřela tou tmavší barvou a dvě tou světlejší. Tmavé strany jsem potečkovala světlou barvou a světlé strany naopak, ale není v tom velký rozdíl, nakonec celý rámeček vypadá skoro stejně a ne že dvě strany mají podklad tmavou barvičkou a další dvě světlou.:)) To ale nevadí. Protože chci mít v pokojíčku více pověšených obrazů, než jen jeden.......sehnala jsem si další rámečky, které čekají na natření.:)))

Jakmile jsem se s natíráním jednou rozjela, tak mě hned nešlo zastavit, takže jsem si také natřela stojánek na kytky. Je natřený jak světlou, tak i tmavou barvou a na některých místech vykukuje původní dřevo. Hned to vypadá lépe, když to hezky barevně ladí.:))

Tak, jak se vám to líbí? Příští článek by měl být nákup č.3 aneb novinky v šatníku, nejsem si jistá, jestli stihnu všechno nafotit, když ne tak by vás čekalo něco jiného a tento článek byste si mohli přečíst někdy později.:))

Týdenní novinky, fotky č.3 a další...... :)

Všechny vás moc zdravím, je tu sobota a já jsem se rozhodla podělit se o své týdenní zážitky, nové fotky a nějakou tu písničku.:) A také mě zajímá, co by se vám na mém blogu líbilo, abych změnila, jakého typu vám tu články chybí, nebo by se měly objevovat častěji.......tak prosím pište.:)))

Pondělí mi přineslo objednanou věc z Ebay, takže jsem měla radost. Co to je? To se dozvíte v článku, ve kterém se budu chlubit věcičkami, které mi přišly a mezi nimi bude i tato, napovím vám, že se jedná o něco, co zkrášluje můj pokojík.:))

V úterý se mi povedlo málem si přetrhnout šlachu na malíčku levé ruky, těsně vedle toho minulého prstu. Naštěstí to mám jen blbě naražený.....:))

Teď si pusťte písničky, co jsem vybrala a můžete do komentáře napsat, jak se vám líbily.:))

https://www.youtube.com/watch?v=BmErRm-vApI

https://www.youtube.com/watch?v=hW93CV6m-JU

https://www.youtube.com/watch?v=fz4MzJTeL0c

V pátek jsem byla s kamarádkou na zmrzlině a obě jsme měly nějaký záchvaty smíchu a jedna z nás vždy řekla úplnou blbost..........a můžu říct, že se zmrzlina blbě jí, když se chcete každou chvilku dát do hlasitého výbuchu smíchu a jen čekáte, kdy přijde.:D

No a sobotu jsem trávila čas s rodiči na chatě, kde jsem běhala s foťákem, učila se na testy a to bylo asi tak vše, protože chvilku po obědě nám tam začalo pršet, nejprve se zdálo že se déšť jen přežene a bude pryč, ale neodešel, zůstal a zesílil v bouřku s blesky. Takže jsme si zalezli do chatičky, povídali si a já jsem také pokračovala v učení. Ale i když byla bouřka, tak můžu říct, že to byl krásný den.:))

A teď ty fotky! Některé se týkají přírody, s jinými jsem si tak různě hrála, no sami uvidíte.....
Nejprve obrázky na výšku.

A fotky na šířku.....

Tady jsou naše ovečky! :))

Trochu jsem si vyhrála s pastelkami.:)))

Takový důkaz, že opravdu pršelo....;))

Poslední fotkou je stopa našeho pejska.

Co vás čeká v příštím článku? Měl by to být článek o vylepšení věcí v mém pokojíku.:)

A jak si užíváte víkend? Máte nějaké super zážitky? :)))

V šedých tónech

(pozor text obsahuje i konec děje!)
-r. 1941(Litva- Kaunas)

Lina nic netušila, že se něco děje, alespoň do té doby, než ji, její matku a bratra Jonase odvezla NKVD. Naložili do vozu k ostatním lidem. Nikdo nevěděl, kam je odváží, co s nimi chtějí udělat, nebo proč. Během cesty v autě museli zastavovat u nemocnice, kde žena jménem Ona porodila a hned se musela vrátit do vozu i s novorozencem. nikdo nic nevěděl a všichni měli strach.

Později dorazili do vlakového nástupiště plného lidí, chaosu, křiku a strážníků, kteří mluvili jinou řečí, takže jim Line nerozuměla ani slovo. Strážníci třídili lidi do různých skupin a řadili do vlaků. Lině se podařilo najít vlak, kde byl otec,který ji poradila, ať vše co vidí nakreslí,po někom mu to pošle a on si je najde.

Ve vagónu se 46 lidmi, skoro s žádným čerstvým vzduchem, jako záchod sloužila díra v rohu, ke spánku zem a k jídlu otruby, pokud nebyly dny hladovění. Pokaždé, když vlak zastavil, tak z vagonů vyhazovali mrtvá těla a jen tak je nechali ležet. Cesta vlekem skončil až po 6 týdnech a třech dnech plného drncání, hladovění,...................

Po dlouhé cestě Linu, její matku, bratra a  další v jejich skupině převezli do pracovního táboru Altaj na Sibiři. Jídlo zde lidé dostávali na příděl, vše si museli drsně odpracovat. Jednu nehezkou přímo hroznou příhodu zažila Lina, když kopala s matkou a ještě dvěma ženami jámu, v dešti, do které si museli lehnout, byly zahrabány a jejich důstojník všude kolem střílel. Mezi další příhody by asi patřila ta, když je skoro každý den nutili, aby podepsali listinu, ve které by se upsali k dalším 20 let prací v táboře. Nebo když jeden z důstojníků přistihl muže při práci na poli jak jí řepu, tak mu vytrhl přední zuby. Také když Jonas trpěl kurdějemi a nedostal a nedostal žádné jídlo na příděl, takže jeho matka i sestra z toho mála, co měly, museli část dát Jonasovi. Když někdo neposlech, hned byl potrestán, nějak na těle a nebo rovnou smrtí. Mezitím, co se důstojníci ládovali konzervami a popíjeli alkohol, ostatní lidé v táboře už nebyli lidmi, ale spíše vychrtlými, sotva chodícími zombie. Lina si vše kreslila, nechtěla zapomenout na všechnu tu bolest a příběhy, co se staly........

Uběhlo 264 dní v táboře Altaj a někteří lidé museli odjet, mezi nimi byla i Lina s rodinou. Opět nikdo nevěděl nic, někteří říkali něco o tom, že je všechny zachrání Hitler, jiní zase něco o převážení do Ameriky  a svobodě, ale byly to jen domněnky a žádná záchrana nikoho nečekala, leda smrt na Polárním kruhu, kam je vezli.
Měla brzo přijít polární noc a jak mohou přežít, když jediné z čeho si mohou postavit domek-jurtu, je to co najdou v přírodě, pokud zrovna nepracují, což byla většina dne. Příděl jídla vůbec nebyl podle předpisů a většinu dřeva, co našli použili na stavbu jurty, dřeva na zátop nebylo mnoho k nalezení, takže jim někdy nezbývalo nic jiného, než ho ukrást u důstojníků a riskovat svůj život.

Přišla polární noc a s ní i smrt, opět lidé trpěli hlady, dostávali kurděje, trpěli na omrzliny, nachlazení a další nemoci. Smrt nikoho nešetřila, ani děti, žena a matky. Nemoc potkala i Lininu maminku, která své nemoci podlehla brzy poté, co se dozvěděla o smrti svého manžela. Lidé kopali do zmrzlého ledu,a by jejich blízcí byli pohřbeni a nehozeni na hromadu, kde by se následně stali potravou lišek a jiné zvěře. Lina zůstala jen se svým bráškou, neměla matku, ani otce. Oba se dožili konce polární noci  a věděli, že jedna hrůza je za nima.........
-r. 1995 (Litva- Kaunas)
,,Něco jsem našel.´´ řekl kopáč a hleděl do jámy, zdvihl jakousi dřevěnou truhličku. Ve vnitř našel sklenici plnou papírků a začal číst...............
Milý příteli, dopisy kresby, které držíš v rukou, jsme zahrabali v roce 1954, když jsme se s bratrem vrátili ze Sibiře, kde jsme byli 12 let uvěznění. Byly nás tisíce, skoro všichni zemřeli. a ti kteří přežili, musí mlčet. Přestože jsme nic neprovedli, dívají se na nás jako na zločince. Promluvit o hrůzách, které jsme prožili by i teď znamenalo smrt. a tak vkládáme víru v tebe, kdo jsi tuhle schránku vzpomínek někdy v budoucnu objevil. svěřujeme ti pravdu, protože přesně to je zde uloženo-pravda. Můj manžel Andrius tvrdí, že zlo bude vládnout, dokud se dobří muži nebo ženy neodhodlají jednat, Věřím mu. Pevně doufám, že listy v této schránce ve vás rozdmýchají i ten nejhlouběji zasunutý plamínek lidského soucitu. Doufám, že vás přimějí něco udělat, někomu o tom říct. Jen tak zajistíme, aby se takové zlo už nikdy nevrátilo.                                                                                                                                                                               S úctou Lina Arvydasová                                                                                                                                                                                         9. červen 1954, Kaunas

Knížku jsem přečetla jedním dechem i když jsem doposud nečetla knihu podobného žánru, ráda se k této vrátím.:))
Od autorky mám doma ještě další knihu, na kterou se moc těším!

Nákup č.2

Co číst dřív? To je má častá otázka, mám doma dost knížek, které jsem zatím nepřečetla, ale moc neubývají, protože jakmile narazím na knížku, co se mi líbí, tak většinou neodolám a jen ji tam  tak nenechám.;)

Knížky Obchod se štěstím a Klíč ke štěstí(Irina Semina) jsem vyhrála na blogu http://www.aembooks.blogspot.cz/ v Hopu.:))) Vypadá to na moc pěknou oddechovou četbu.....a navíc obě knížky jsou malé a lehoučké, takže se budou dobře nosit, protože to ani nepoznám.:))

Už je to nějakou dobu, co jsem si objednala knížky přes stránku http://www.megaknihy.cz/

a byly to knížky:Rezistence a Aliance (Veronica Rothová), Loď mezi hvězdami (Beth Revisová), Potrhaná křídla (Ruta Sepetysová), Osamělost prvočísel (Paolo Giordano) a Závist (Gregg Olsen).

Poslední 2 knížky jsem již přečetla, ale nemám je vyfocené, protože jsem je půjčila své sestřenici.

Do školy nám vždy jednou za čas přijde Albatros a dost často se v něm nechám něčím zlákat.;))

Jednou z knížek je Mé sladké šestnácté století (Rachel Harrisová) a druhá knížka je Nespoutaná (Cynthia Handová), je to třetí díl  z trilogie. První dva díly jsem už přečetla, takže na mě čeká jen ten poslední.:)) Na fotce je ještě jedna knížka a to Etiketa špionáž (Gail Carrigerová), kterou jsem dostala od babičky. A k narozeninám, které jsem měla nedávno, mi dala sestřenice pokračování od Závisti a další díl se jmenuje Zrada (Gregg Olsen).:))

A poslední knížky jsou z obchodu Levné knihy a já už bych tam raději nikdy neměla chodit, protože jsou tam suprové knížky a ke všemu za skvělé ceny, takže se nedá odolat......Z tohoto obchodu jsem si odnesla Ahoj z nebe (Laurie Frankelová),  Past (Lauren Destefano) a na konec Vidím to, co vrah (Jill Hathaway).:)

Jak jste na tom vy s knížkami? Čtete rádi? Ano, co nejraději?

Já jakmile se začtu, tak mě nikdo nemůže odtrhnout, ale právě teď si nechci nic rozečíst, protože toho mám docela dost ve škole a jakmile začnu číst, tak budu odsunovat učení, takže......čtení bude muset chvilku počkat, než se všechno zase rozeběhne.....ale už se nemůžu dočkat, až se zase dostanu do čtecí nálady a budu v jiném světě.:))

Příští článek se bude ještě týkat knížek, nebo spíše knížky a bude to recenze na knížku V šedých tónech od Ruty Sepetysové, také napsala Potrhaná křídla, to mě teprve čeká, abych si přečetla.:)))

Už jste od ní něco četli?